Poslední kapka

30. srpna 2010 v 17:46 | Mei |  Waste
Jedna moje kamarádka Mei mě poprosila,abych na můj blog dala jednu její povídku :)
Tak jsem jí tedy vyhověla,protože píše úžasné povídky,jsou lepší než ty moje :))
Čtěte v celém článku!

Zapadalo slunce, jeho paprsky hladily dívku, po její hladké tváří. Dívala se přímo do něj. Milovala teplo a jeho zář.
Na nebi se pomalu začaly objevovat první hvězdy. Jedna po druhé rozzářily oblohu. Dívka věděla, která se kdy rozzáří a na jakém místě, pozorovala je už svých 14 let. Nic víc neměla. Pouze sebe a oblohu. Toužila se vznést nahoru, za nimi a svítit tam. Nechtěla žít už v tomhle zatuchlém světě, plném bolesti a trápení. Dívala se nahoru a pomalu si přemítala celý svůj život.
Narozena v malém městě, které páchlo mrtvolami. Ve svých 3 letech byla dána do dětského domova a tam ji vychovaly hodné sestry. Snila o světě, na kterém bude mít alespoň malé místečko. Místečko kam bude patřit. Kam se bude moc uchýlit, až bude nejhůř, až jí bude cokoliv bolet. Již 14 let, každou noc sedávala na tomhle místě a pozorovala západ slunce a východ měsíce s hvězdami. Najednou se nebe zatáhlo černými mraky a na její hebkou tvář padla první vločka. Krásně bílá a svými tvary jedinečná. Zastudila dívku na tváři a v mžiku se změnila v maličkou kapku vody. Za ní začaly padat její sestry a bratři. Všichni bíle odění a stejně ledoví. Jejich osud byl jistý. Padnout a proměnit se v tu malou kapku vody. Předháněly se, aby spadly na dívku co nejrychleji, protože i ony věděly, že je tohle její poslední noc.
Dívala se do nebe. Vločky si nechala padat do svých dlouhých blonďatých vlasů, pouze z očí si je třepala. Posadila se rovně, natáhla ruku, až ucítila něco velmi malého. Malou věcičku ve tvaru obdélníku, v ní podlouhlá díra. V rukou byl ten malý kousek kovu chladný a mokrý od napadaných vloček. Stále se dívala nahoru a doufala, že se také stane jednou z hvězd, které každou noc tak obdivovala. Kousek kovu položila na své zápěstí a trhla. Ostří se zarylo do její bílé hebké kůže a zanechalo za sebou velkou rýhu. Ne moc tlustou, pouze tenkou čárku. Kov neprorazil pouze kůži, vryl se ještě víc hluboko, až k velkým žílám. Kořenům, které očisťovaly a vyživovaly její malé tělo. Proťala je. Na ruce začala cítit teplý tok její vlastní krve. Dívka se opřela o zeď a stále se dívala vzhůru. Teplý potůček stékal po její dlani a velkými kapkami padal přes prsty na trávu pokrytou malou vrstvou čerstvého sněhu. Objevil se na něm červený flek a každou vteřinou se zvětšoval. Nakonec z dlaně spadla poslední kapka. Poslední kapka jejího života. Poslední naděje na život. Spadla na bílý sníh a vločky začaly tát.

Ještě o něco vás poprosím - přečtěte si ještě tuto povídku :http://mislove.blog.cz/1002/tyden
Mei vám bude moc ráda za každičký váš komentář :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss MacuLiQ SB Miss MacuLiQ SB | Web | 30. srpna 2010 v 19:08 | Reagovat

hm... pekna poviedka, sice smutna ale pekna :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama