Klíč do Duše - 5.kapitola

1. září 2010 v 19:29 | Simone Blancpire Vampirajdová |  Klíč do Duše
Tato kapitola je delší,nudna a taková o ničem :D
Poprvé v životě jsem zažila opravdový strach. Nevěděla jsem,co udělá-ztrácela jsem pojem o čase. Připadalo mi,že tam stojíme celou věčnost. On to nechtěl udělat,ale jeho druhé-silnější
'já' ho k tomu nutilo. Pomalu se přibližoval,najednou se ale odtrhl 'odlétl'
na druhý konec pokoje a při dopadu shodil ze stolku pár věcí,které s hlasitým šramotem spadli na zem. Podíval se na mě s vyděšenýma očima. Do pokoje najednou přiběhla kolemjdoucí sestřička a zděsila se,když viděla můj krk. Všimla si věcí ležících na zemi a hned se zeptala ''Kdo to shodil?''   podívala jsem se po pokoji,ale nikdo v něm nebyl jen já a sestřička ''Já nevím,asi vítr'' tak to byla nejhloupější věc,kterou jsem snad kdy za život řekla. Pomateně zakroutila hlavou a pokynula ať jdu s ní. Opustila jsem pokoj,ve kterém jsem dnes byla opět v hrozícím nebezpečí,a následovala sestřičku,která byla pár kroků napřed. ''Tak se posaď a já seženu doktora'' posadila jsem se na nejbližší židli a čekala. Po chvíli do sesterny vešel doktor,podíval se na můj krk a začal s vyšetřováním. Po celou dobu bylo ticho. Vůbec se mě neptal,jak se mi to stalo. Krk mi vyšetřil a zalepil

''Propříště,dávej si větší pozor,teď si jdi už lehnout na pokoj''   ''Dobře,děkuju…a pane doktore,kdy mě už pustíte?'' zeptala jsem se jen tak náhodou. ''Pozítří,možná už zítra''. Zlehka jsem se usmála a šla do pokoje si lehnout už jsem byla vážně unavená. Pro dnešek toho na mě bylo až,až. Ulehla jsem do postele,zavrtala hlavu do polštáře a usnula jsem.
Ráno mě vzbudilo zavrzání židle. ''Dobré ráno ospalče'' podle hlasu jsem poznala mamku. Otevřela jsem oči a usmála se na ní''Ahoj mami''. ''Nikol co jsi to vyváděla,doktor říkal,že sis strhla stehy''  
rychle jsem v hlavě promítala chytrou odpověď ''Mami vždyť víš,že jsem nemehlo'' snažila jsem se co nejvíc,aby mi to uvěřila ale podle jejího výrazu jsem poznala,že mi neuvěřila. ''On tu byl,že?''. Mlčela jsem jen jsem přikývla na souhlas. Ozvalo se klepání na dveře a na to do pokoje vstoupil doktor-primář podíval se nejdříve na mě pak na mamku a zlehka se usmál. ''No všechny výsledky jsou v pořádku,takže můžete jít domů''. Po této větě odešel. Odrhnula jsem ze sebe peřinu a vylezla z postele. ''Pomůžu ti'' mamka ke mně přiskočila a začalo se balit. Když se nám podařilo všechno do té malé tašky nacpat jelo se domů.
Konečně doma. Byl čas oběda,ale já jsem na jídlo neměla ani pomyšlení. Pořád jsem musela myslet na to,co se včera večer odehrálo v mém nemocničním pokoji. Vzala jsem tašku s věcmi a vydala se do pokoje ''Na oběd mě nečekej,potřebuju si něco probrat''. Mamka jen přikývla a nechala mě jít. V pokoji jsem si nejdříve vybalila věci a pak usedla k mému notebooku. Otevřela jsem internet a chtěla si najít něco o upírech,ale našlo to pár obrázků a jen to,že upíři jsou stvoření,kteří pijí krev. To ví přece každý. Po dlouhé době marného hledání,dozvědět se i nich něco víc,jsem to vzdala a vypnula celý notebook. Nemohla jsem uvěřit,že jsem u počítače strávila celé tři hodiny. Šla jsem si do kuchyně dát něco na zub. Na talíř jsem si naložila několik palačinek,které mamka zrovna smažila. Sedla jsem si ke stolu. Po snědení druhé palačinky mě nějak přešla chuť k jídlu,zbytek palačinek jsem vrátila zpátky a talíř dala do dřezu. ''Už půjdu spát,dobrou mami''   ''Dobrou''. V pokoji jsem se převlékla a šla spát. Jenže já spát nemohla,nebo mi spíš usnout nešlo. Ve tmě jsem najednou zahlédla postavu. Rozsvítila jsem si lampičku abych lépe rozpoznala,kdo to je,nebo jestli mám nějaké halucinace. Stál tam Matt. Jak se sem ksakru dostal? No jistě otevřeným oknem-jak jinak. Copak nedokáže vymyslet normálnější způsob? ''Hele a co takhle zkusit přijít dveřma?!''    ''Promiň,já tě nechtěl vyděsit''. ''Pozdě,už se ti to jednou povedlo,co tu vlastně děláš?''.
''Přišel jsem ti vysvětlit pár věcí,myslím,že ti to tak nějak dlužím a taky…sem tě chtěl vidět''    ''No…tak povídej''    ''Tak teda dobře. Jak jsem tě napadl…bylo to zrovna v noci…když byl zrovna měsíc na obloze. Dokud měsíc nevyjde na noční oblohu jsem ještě normální. Až se tak stane,proměním se v to krvelačné monstrum. Je to kletba,kterou mě nakazil upír,který mě přeměnil. Ale oni ho zabili. Dá se to vyléčit,ale nevím jak a kde ten lék vzít''
jen jsem na něj vyjevené zírala. ''Takže…dokud měsíc nevyjde tak jsi normální…jako člověk??''    ''Ne…nejsem člověk…jsem upír,prostě jen nejsem to monstrum co vraží lidi''. ''Aha'' pousmála jsem
se na něj a on na mě. Bylo už hodně pozdě a najednou vyšel měsíc a začal ozařovat celou ulici. Měsíční svit mi prosvítal až ke mně do pokoje
a najednou se s Mattem stalo něco zvláštního. Něco,co jsem nikdy v životě neviděla ani nezažila.

....POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....
►4.kapitola - zde
Diskuze:
1.líbila se ti kapitola?
2.o jaký lék se asi jedná? (teoreticky)
3.co se stane dál?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 1. září 2010 v 19:33 | Reagovat

Zvu ke čtení romantické e-knihy pro dívky o Marině, která musela do vílího gymnázia a v něm potkala elementární bytosti: elfy, víly, mořské panny, nágy (napůl lidi, napůl hady), dryády, kentaury atd. Mezi nimi hledá matku a svou lásku. Netuší, že je vílí princeznou.
Čte se zdola na pokráčko od 1 až do 39. Druhý díl vzniká během léta, už jsou tam  kapitoly ze sekundy,  a jak se dělá horoskop.

2 *Lady~Ash* *Lady~Ash* | Web | 2. září 2010 v 12:08 | Reagovat

ahoj u mně na blogu máš diplomky za párty
http://pink-tisdale.blog.cz/ v rubrice muj deníček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama